Duchové

Na naší planetě Zemi se zvyšují vibrace a to co bylo dříve, už neplatí.  Záleží na tom, na jaké vibrační úrovni člověk je, když zemře.  Po smrti se jeho duch dostává do takové vibrační úrovně, ve které se nacházel za svého života. Duchům nyní není dovoleno, aby zde setrvávali, ať v objektech, u silnice nebo přisátí na nějakém člověku či zvířeti.  Ti co odešli do Světla, dostali Boží milost a můžeme je žádat o pomoc.  Ale ti kteří umírají nyní, mohou setrvávat ve své vibrační úrovni a není to pro ně vždy snadné.  Ovšem i jim lze pomoci. 

                             Duch a duše

Člověk nemá pouze hmotné tělo, ale disponuje více těly. Nejdůležitější ze všeho je duše a duch. Tělo slouží jako nástroj jeho rozvoji. Každá duše má za úkol se při každém vtělení zdokonalovat.  

Sedm druhů těl – fyzické, éterické, astrální, mentální, duchovní, kosmické, nirvánské

Duše – přestavuje Boha, božství v nás, je součástí lidského Já,  je to naše Vyšší Já,  princip života, má za úkol sbírat zkušenosti s pomocí ducha.  Po smrti se odpoutává od stříbrné šňůrky, spojí se s tělem astrálním, tedy duchem.  Duch zůstane tak dlouho s duší, dokud neuvolní poslední obal a nebude moci se spojit s duší a vejít do duchovní říše.

Duch  - součást duše, životní síla, je to astrální tělo člověka.

Zvíře má pouze duši, která ho vede, ale nemá ducha. Proto když odvádím zvíře do Světla, tak nemůžu s ním komunikovat, pouze prostřednictvím jeho anděla, jeho duše.  Člověk má také vedle sebe anděla, který s ním odchází do Světla, je to jeho Vyšší Já, jeho duše. 

Dále existují jiné druhy astrálních bytostí, než je duch.

Astrál – je v překladu z latiny souhvězdí nebe. Astrál může být duch člověka, ale také jiného původu. 

1/Přírodní astrál –  např.  skřítci, démoni, elfové, salamandři.

2/ Astrálové zemřelých lidí a zvířat – duchové zemřelých hmotných bytostí

3/Astrálové mimozemšťanů – bytosti z jiných dimenzí- nepotřebují tělo

4/ Vyšší duchovní bytosti – přicházejí jen z vážných důvodů, zjevují se i v lidské podobě.

Projevy astrálních bytostí v hmotném světě

Přivolat si je lze vědomě, tzv. vyvolávání duchů (spiritismus) – nevyvolá se duch člověka, ale mnohdy dosti nebezpečný astrál, který může způsobit i smrt. Podle toho na jaké je člověk úrovni, tak si může přitáhnout bytosti. Nízké bytosti astrálního světa mají přístup k nízkým bytostem lidského světa.

Na člověka se mnou napojit i při různých seancích při nedostatečné mentální ochraně

Nevědomě při hádce, svými negativními myšlenkami, ve spánku (přivtělení astrálové)

Důvody, proč zůstává duch na zemi

Při náhlých, předčasných úmrtích, sebevraždách, lpění na majetku, nevyřešené záležitosti za života, neodpouštění někomu, tzv. držení ducha živými (nadměrné truchlení, urna v bytě). 

Místa, kde se zdržují neodvedení duchové

Na místech, kde zůstalo – zemřelo fyzické tělo, v nemocnicích, u silnic /autonehody), čím více tam je duchů, tím více je tam nehod, jelikož duchové tzv. stáhnou člověka k sobě. Také duch zůstává na místech, které měl člověk rád, kde žil, ke kterému měl vztah. Duch tam může být i několik století. Může se projevovat různě, může se i zhmotnit. Lidé často říkají, že tam straší.

Mnohdy si totiž duch neuvědomuje, že jeho fyzické tělo není funkční a zůstává u svého těla nebo u svých věcí a majetku. S těmito věcmi si může člověk přinést ducha domů. 

Přivtělený duch

Přivtělený duch má negativní vliv na člověka i zvířata, na jeho fyzický i psychický stav, úbytek energie, tzv. energetický vysávání duchem (parazitování), stavy úzkosti, nevolnost, tuhnutí krku, bolesti hlavy, nespavost, pocit chladu, husí kůže po těle.  Jediné zvíře, které nemůže mít na sobě mít ducha je kočka, jelikož ta ducha k sobě nepustí. 

Duchové stažení ze Světla

Může se stát, že duch, který byl už ve Světle a vrátil se zpět, dobrovolně nebo ho někdo stáhnul, nemá tělo ani úkol a parazituje na jiných, tomu se říká Separát.  Podle toho jaký byl člověk, tak se pak chová jeho duch. Pokud to byl člověk zlý a agresivní, dá se předpokládat, že takový bude i jeho duch. 

Duchovní úrovně

Duch se dostává na různé úrovně, separace, podle toho jaké úrovně dosáhl v předchozím životě. Je potřeba, aby si uvědomil své chyby, vše zpracoval, pochopil a vyhodnotil správně. Teprve pak může postoupit dál a s duší odejít do Světla. Mnohdy se stává, že duch uvízne na nějaké separaci a nemůže dál. Ducha také mohou držet negativní síly, i démonického charakteru, může se jednat i o prokletí, rodovou karmickou zátěž nebo jeho vlastní karmické hříchy. Někdy i duch musí trpět a nemůže mu být pomoženo ohledně odvedení do Světla. Vše má své zákonitosti, které řídí Vyšší řád.    

Správný postup při setkání s neodvedenými duchy

Nelitovat zemřelého, nemyslet na něj intenzivně (duch to bere jako výzvu), provést mentální ochranu, říct – s láskou tě posílám do Světla nebo tam, kam patříš a tak to je.  Důležitý je rituál rozloučení, odpuštění.  Lidé dělají také chyby, že dělají v místech úmrtí, někde u silnice vytváření kříže, zapalují svíčky a tím tam také ducha nevědomě drží.  

O projevech duchů a jejich odvádění jsem slýchávala od malička od své babičky, nepřipadalo mi to nijak zvláštní, brala jsem to jako přirozenou záležitost. Mojí babičce se duchové zjevovali a viděla jejich hmotný projev. Duchy vnímám pocitově a v meditaci s nimi mohu komunikovat. Mám možnost se s nimi setkat v astrálu, kam se za nimi dostávám v noci, když opouštím své fyzické tělo. Je to něco jako sen,ale vše si do detailu pamatuji. Tomu se říká astrální cestování. Mnohdy je to nebezpečné, jelikož na duchovi mohou být napojené negativní složky, jiné astrální bytosti a démoni. S duchem často procházím jeho minulé životy i současný život. On si často potřebuje něco zpracovat, pochopit než ho mohu poslat do Světla, prosím Ježíše Krista za odpuštění pro něj a také žádám archanděla Azraela o pomoc, když je potřeba.  Tím, že duchovi pomohu si vše projít a pochopit, může se dostat do vyšších separací a nemusí tolik trpět. Což je možná více záslužnější, než samotné odvedení. Jeden esoterik mi řekl, že není mnoho lidí, kterým by duchové neublížili, aby mu dokonce pomáhali. Ve Vesmíru musí být vždy vyrovnané energie. Když pomůžu duchovi, tak pak on na oplátku pomůže on mě, třeba mi řekne nějakou důležitou informaci, před něčím mne varuje, na něco mne upozorní, pomůže mi i v meditaci s nějakým případem.  Není každému dáno umět to co já ohledně duchů, jsou lidé vnímaví na duchy a mnohdy je duchové i obtěžují. Je důležité i tady si stanovit hranice a dělat si mentální ochranu.

Příběhy

Spousta lidí věří, že duše odchází do Světla, že na druhém břehu je čekají jejich předkové.  Duchové nám mohou pomáhat a stát se našimi průvodci.  Většina duchů potřebuje pomoct, hlavně ti, kteří jsou v nízkých vibracích. Je zde hrubohmotné tělo a pak to jemnohmotné. To má vlastnosti jako měl člověk za života, mysl, intelekt i ego. Je to osobnost člověka, a to zůstává nezměněně.

Duch je většinou zmatený a dezinformovaný, lpí na tom, co tu měl.  Po smrti se jemnohmotné tělo vrací k tomu hrubohmotnému.  Nemůže se od něj odpoutat a přijmout tuto změnu a pokračovat v cestě.

Po smrti se začnou vylučovat hnilobné frekvence a jsou destruktivní povahy a v okolí těla se zvyšuje  hustota temné energie. Destruktivní energie jsou přitahovány těmito frekvencemi. Temní duchové útočí na tělo a získávají nad jeho těly a vytváří černou energii a černá povlak.  Ale ten běžný člověk nevnímá a nevidí.

Není dobré pohybovat se v místech, kde zemřeli lidé.  V důsledku útoků zlých duchů na mrtvé tělo  dochází k přenosu temných frekvencí.

Duchové využívají toto spojení, aby se dostali do jemnohmotného těla.  Začnou napadat jemná těla tím, že napadají jemnohmotná těla.   Pokud je chytí, zabrání tím jeho volnému pohybu a vytváří překážky v další cestě jeho posmrtným životem.  

Slované dávali svíčky kolem těla zemřelého a věřili, že je ochrání před zlými duchy. Zemřelé měli doma, což dneska není možné.  Svíčku lze zapalovat za zemřelého, i když už není v naší blízkosti.  Prosit Vesmír, aby zemřelého ochránil od veškerých destruktivních energií.  Prosit  anděle, aby mu pomohli smířit se se situací, pomohli mu do Světla. 

Velmi často jsem musela duchy očistit od negací a náročnější je to u těch, kteří byli očkovaní na kovid. I lidi, na které jsem působila v meditaci, jsem viděla v šedých slupkách a ti, kteří byli očkovaní vícekrát dokonce v černých obalech. Bylo velmi náročné je z toho dostávat, vakcínami se lidé dostali do nízkých vibrací a jejich duše nemohli do Světla. Dostávali se do jiných nižších dimenzí.  Podařilo se mi dostat do Světla ducha mého otce, což nebylo vůbec snadné. 

Příběh 1.

Svého otce jsem našla mrtvého na židli v kuchyni, vykrvácel, praskla mu céva v plících. Měl rakovinu plic, byl letitý kuřák, i když poslední roky nekouřil, tak si nenechal poradit a nechal se očkovat proti kovidu.  Byl jen pár minut po smrti a já tušila, když jsem za ním jela, že se něco děje, bylo mi hodně špatně a myslela jsem, že těch pár kilometrů nedojedu.  To už se na mne napojoval nejen jeho duch, ale i temné síly, které ho chtěli vzít sebou. Měla jsem dojem, že vidím nad jeho domem lítat černý vrtulník. 

V astrálu jsem ho nejdříve viděla celého schouleného. Bylo mi řečeno, že zpytuje svědomí, co vše v tomto životě dělal a že si vše uvědomuje, a že se dokonce i modlí, což nikdy nedělal. To byl pokrok, tak jsem mu děkovala, že mi nechal můj rodný dům i své celoživotní úspory. Bylo mi ho trochu líto. Nebylo vhodné nikoho litovat, ani sebe.

Druhý den jsem ho viděla sedět na něčem, co připomínalo strom nebo  stožár. Byl elektrikář, pracoval i na vysokém napětí, lezl na sloupy i stromy.  Zvláštně světélkoval jako ten fosforový panáček. Ptala jsem se, co to má znamenat. Tvrdil, že je to normální. Ale to se mi nezdálo. Říkal, že je šťastný, jak jsem vše dobře zařídila jeho pohřeb.  

Byl překvapený, že se setkal se svoji matkou, moji babičkou.  Když jsem se ho zeptala, zda viděl i svého otce, tak řekl, že to nebylo možné, že jsou dveře ještě zavřené, bylo vidět jen přes sklo.  Divil se, že by tam někteří měli být a nejsou tam.

Vysvětlila jsem mu, že ne každý očkovaný má to štěstí jako on. Uvědomil si, že vyvázl v poslední chvíli z toho pekla. Byl rád, že má doma takovýho šamana, říkal mi šaman místo šamanka.  Zkonstatoval, že můj kocour je se mnou jako svázenej, že nevěděl, že je to taky šaman. Mikeš byl šamanský kocour, to jsem věděla dávno.

Radil mi, abych se na lidi vykašlala, nikoho nepotřebuju, jen šéfa, myslel Františka, že si musím poradit hlavně sama. Když jsem se ho ptala, proč tak světélkuje, tak řekl, že je to z té vakcíny.  A uvědomoval si, že kdyby tu vakcínu neměl, tak by mohl žít. Hlavně že mi stále předkládal, že mě zabije krokodýl, říkal tak kovidu a já mu říkala, že mu to vracím zpět.

 Bezmezně věřil doktorům, nevšiml si, že od dob jeho mládí se hodně změnilo, že doktoři nezachraňovali lidi a nešlo jim, o to, aby žili, ale právě naopak. A pak řekl, že to tak mělo být, že už to nezměním, že to říkala vždy i moje babičku.

Dívala jsem se, co kolem něj svítí, a došlo mi, že je to fosfor.  Temné síly měly zájem na tom, aby co nejvíce lidí zemřelo, proto se začaly aplikovat ty vakcíny. 

I na pohřbu jsem ducha vnímala, byl opět šťastný. Vždy říkal, že pohřeb je lepší než svatba. S mojí matkou byli 49 let, zemřela před ním pěti lety na problémy s plícemi a srdcem. Nemohla rozdýchat svůj život, vzali se s otcem z rozumu a neměli dobrý vztah.  Na jeho pohřeb přišlo hodně lidí ,byl oblíbený a hodně lidí mu bylo vděčných, když jim dělal elektriku na domech zejména v osmdesátých   letech minulého století. Byl vždy ochotný kdykoliv pomoc něco opravit . Neměl dovolené, dělal hlavně pro lidi. A v tomto jsem mu byla hodně podobná. 

Dostala jsem se do astrálu. Viděla jsem obrovskou zlatou bránu, u ní stál velký anděl a celý svítil. Žádala jsem ho, zda bych mohla vidět svého otce. A ten anděl nic neříkal a něco mi podával, zvláštní malou krabičku.

Jenže já nic nechtěla, zajímalo mě, zda je otec opravdu ve Světle. Slyšela jsem hlas své babičky, která mne nabádala, abych si to vzala.  Byla jsem ráda, že je tam moje babička. Ona opět apelovala, abych si to vzala, že si to zasloužím. Jenže já opět odmítala. Babička se nedala a stále mne postrkovala, abych si to vzala. Pak chtěla, abych tu krabičku otevřela.

Tak jsem to udělala a tam jsem uviděla dvě andělská křídla. Moje babička mi vysvětlila, že je to moje odměna.  Připomínalo mi to nějaký metál nebo medaili.  Babička řekla, že je to tak. Ať si to vezmu a neodmlouvám. Tak jsem si to vzala, poděkovala a řekla jsme, že bych raději chtěla vidět otce, že se na mne určitě zlobí, že jsem mu nepomohla, aby mohl žít. Babička mi vysvětlila, že jsem jí zachránila syna.  A já na to, že jsem ho nezachránila, že zemřel. Babička se mne zeptala, zda si vzpomínám, co říkal farář. Bylo mi to jasné, že duše je věčná a tu jsem dostala do nebe. 

Chtěla jsem otce vidět. Babička poodstoupila a já viděla malého dvouletého chlapečka, jak si s něčím hraje. Dost mě to dojalo. Pořádala jsem babičku, aby mi poslala zase vnuka. Řekla, že až bude čas, tak vše bude, jedno po druhém. Nechtělo se mi odtud a řekla jsem, že bych se nejraději na vše vyprdla.

Babička rázně upozornila, že to nejde, že tu nejsem na besedě, ať mažu zpátky. Brána se pomalu zavírala a já babičce mávala a tekly mi slzy. Probudila jsem se v 5.55 hod. To znamenalo  nový příliv energie, zvědavost, rozhodování, výzvy, velký a zásadní obrat.  Můj přítel se tu noc probudil  přesně  v 1.11 hod.  To znamenalo moudrost, intuici, přeměnu myšlenek v realitu, duchovní osvícení.  

Jenže duch otce mi nechtěl říct, proč tak světélkoval, ale bylo mi jasné, že to souvisí s těmi vakcínami.  Měla jsem možnost se zeptat dalšího ducha, které jsem si přinesla ze hřbitova.  Žena zemřela stejně jako můj otec.  A byla také očkovaná.  Také jsem ji viděla v něčem zamotanou a na jednu stranu se mi nechtělo pomáhat cizí ženě, ale potřebovala jsem informace. Duch mi ukázal zahrádku a tam slimáky. Myslela jsem, že si ze mě dělá srandu, ale pak jsem tam viděla i krabičku s přípravkem na hubení slimáků.  

Tam bylo napsáno, že je tam fosforečnan železitý.  Volala jsem své klientce, která mi  ten přípravek dala a ta mi vysvětila, že ta granule v těle slimákovi sebere vodu a vysuší všechny orgány, a to by odpovídalo, protože krev je u člověka pak hustá, orgány oslabené a imunita taktéž a lidi nemůžou chodit, to bylo neuvěřitelné. 

Další věc byla, že se ty vakcíny vázaly na nějaké proteiny v těle a to byl zřejmě ten Myoglobin,  monomerický protein obsahující jeden globin a navázanou hemovou skupinu. Vyskytuje se v některých svalech, kde plní v podstatě funkci hemoglobinu, totiž přenáší kyslík. Skládá se z 153 aminokyselin. Myoglobin v lidském těle vzniká v srdeční svalovině a v některých velmi výkonných kosterních svalech. Lidi po vakcínách mají infarkty a také mají oslabené kosti a svaly. Někdo nemůže chodit.

A nejen fyzické tělo, zjistila jsem při čištění jedné klientky se třemi dávkami vakcíny, že to zasahuje i všechna nižší těla. Proto jsem žádala mistra El Morya o očistu všech čtyř nižších těl a o neprolomitelný štít ochrany. 

Příběh 2.

Pokud jsou lidé překvapeni svoji smrtí a to nejen ti, kteří zemřeli, ale i pozůstalí, tak duch nemůže odejít, dokud si něco nevyřeší nebo je tu tzv. drží jejich pozůstalí, protože se s nimi nestačili rozloučit. I když na smrt nemůže být nikdo dostatečně připravený.  A bylo dobré provést patřičné rozloučení.  

Psala mi klientka, že se sice stačila narychlo rozloučit s otcem, který byl v nemocnici, ale nejdříve nenasvědčovalo nic k tomu, že by měl zemřít. Šlo vše nějak rychle. Chtěla mu toho ještě hodně říct, ale už to nestihla.  Zemřel náhle na srdeční selhání.  I když moje klientka měla večer před tím tušení, že se stane něco zlého.  Neproběhlo tam patřičné rozloučení. Vyčítala si, že na něj měla více dohlédnout, jenže on byl workoholik a nikomu se se svými problémy nesměřoval. Otce měla moc ráda, ale její bratr se choval k rodičům hrubě a jeho žena byla alkoholička. Její matka měla problémy s koleny, měla jít brzo na operaci. Radost mu dělali hlavně jeho dva vnukové. 

Žádala mne o spojení s jeho duchem. Měla jsem mu vyřídit, že ho všichni milují a že jim chybí. Neuvědomovala si, že duch ji slyšet může. Ale jak stále říkám, překládám z duchařiny do češtiny. 

Večer v meditaci jsem odříkala na ducha prosbu Ježíšovi.  Napojila jsem se na něj lehce a viděla jsem ho podivně schouleného. Muž byl bohužel třikrát očkovaný na kovid, tak mi bylo jasné, že to nebude s tím odchodem do Světla, ale karty mi ukázaly, že má kompetenci mu pomoct.

V noci jsem se dostala do astrálu, procházela se s ním v nějakých zahradách, na poli i v lese. Objevili jsme se i v nějakém větším starším domě, vypadalo to jako zemědělská usedlost. Bylo to tam velmi pozitivní jako by se s tím vším loučil. Byly tam i ty včelky. Už nebyl tak schoulený, jak jsem ho viděla na začátku. Byl se vším smířený. 

Klientka mi pak napsala, že tatínek vyrůstal na gruntě, menším statku. Ty pole a les, to byly asi ty majetky po předcích, které kvůli jejímu bráchovi a švagrové zrušil a měl zřejmě kvůli tomu výčitky. 

Jinak býval otec veselý, plný energie, společenský, pracovitý, hodně se věnovat zahradě a včelkám.  Ale v poslední době byl jako hromádka neštěstí, hodně se uzavíral do sebe. Nechtěl být pohřebený do země, ale zpopelněný, měl obavu, aby ho nežrali brouci.  Pohřeb byl  v kostele.

 Nebál se, že musí odejít, ale měl obavy o to, co bude tady na zemi, hlavně s jeho manželkou. Viděla jsem, že to byl opravdu moc hodný člověk, kterému záleželo na druhých lidech.

Ukázal se mi nejdřív v něčem jako nějaký oblek, pak mi došlo, že to asi bude ten včelařský a pak měl na sobě košili a něco jako modrákové kalhoty. Říkal, že se přece nebude nijak extra oblékat, že na to nikdy nebyl. Byl moc rád, že na něj všichni myslí a věří, že se o jeho manželku dcera postará.

 Zkonstatoval, že jeho vnuk má dobré srdce. Chtěl ještě na zahradu a ke včelkám. Tvrdil, že tam nahoru si člověk nic nevezme a bylo, co se stalo, ale osud to tak asi chtěl. Uvědomoval si, že k tomu infarktu mu dopomohly hlavně ty tři vakcíny.  Říkal, že je obyčejný člověk a tím také zůstane. Měla jsem všechny pozdravovat a poděkovat jim za vše. Všem odpustil, hlavně synovi, který měl dluhy, díky tomu musel prodat pole. 

Neodvedla jsem ho hned, nejdříve musela projít očista a také jeho dcera, moje klientka vše pochopila a snažila se nedržet. Však jsem ji také zamotala do zámotku, aby to nedělala. 

Pak jsem ho viděla, jak se vznáší na obláčku a kolem něj byly ty včeličky, doprovázely ho.  Bylo to až dojemné. Když jsem se probudila, Mikeš po mě šlapal.

Příběh 3

Moje známá byla zklamaná tím, že jí otec slíbit traktor. Od malička byl preferovaný pouze její bratr, který vše dostával. Ona si myslela, že za to může její otec, ale po jeho smrti se ukázalo, že její matka vše řídila a ten traktor jí nemínila s bratrem dát.  Bylo nutné požádat ducha jejího otce, aby to zařídil. 

Viděla jsem ho zamotaného v šedé pavučině, očistila jsem ho, žádala Ježíše Krista o odpouštění. Tuto prosbu doporučuji klientům odříkat, když někdo zemře.  Jenže energie matky mé známá a jejího bratra byly toxické.  Její bratr vypadal jako dinosauru a nevypadalo to, že by se očistit a být spravedlivý. Jeho duše byla na nízké vibrační úrovni. I když jsem ho zarazila do růžové pěny s informací, aby splnil to, co jeho otec chtěl, tak to bylo marné.  Matka byla na tom o něco lépe, kroutila se jako had. Jediná možnost byla, aby to ten duch zařídil sám.

 Mým úkolem byla jen jeho očista, víc jsem udělat nemohla, byla v tom i nějaká rodová karma. Moje známá se také snažila žádat a promlouvat i s duchem otce. Nikdy jí nešlo o peníze a majetek, ale nyní šlo o princip. Viděla jsem, že ten traktor mít má.

Ducha jsem pak viděla sedět v nějakém křesle a byl v naprostém klidu. Rozčílila jsem, se proč nic nedělá a jen sedí.  Ale on na to nic, jen pokynul, jakoby naznačoval, že už je to zařízené. Tak jsem mu razantně sdělila, že pokud to nezařídí, tak mu do Světla nepomůžu.  Propojila jsem ho světelným tunelem s jeho manželkou s informací, že jí to namluví do hlavy.

Dlouho to nevypadalo dobře, dokonce mělo dojít k soudu. Nakonec matka mé známé na poslední chvíli u právníka řekla, že traktor se dá její dceři. Její syn sice doslova zuřil, ale nic nemohl dělat, v režii to měla jeho matka. Spravedlnosti bylo učiněno zadost, nikdo tomu nevěřil, že to takto dopadne.

Duch mohl v klidu odejít, viděla jsem ho, jak letí s velkým andělem, jakoby na něčem jeli. Zamával mi a řekl, že jeho dcera je moc hodná holka a že jí ublížil, ať mu to odpustí. Ona mu už dávno odpustila.    

Příběh 4

Vůbec nejtěžší to mají duchové sebevrahů, vytvořili si totiž velmi silnou karmickou zátěž.  Někdy nemají možnost odejít do Světla, pokud jim není pomoženo.  Nejhorší je, když rodiče přežijí své děti.

Syn mé klientky od svých 17 ti let trpěl úzkostmi, sociální fobií, depresemi.  Měl invalidní důchod třetího stupně. I když bydlel sám, ale v kontaktu s matkou byl neustále. Před 7 lety zpět začala mít nějaký vnitřní pocit, že byli v minulém životě partneři. Prožívala po jeho smrti strašné období, jen ji uklidňovalo, že se zase někdy setkají.

Napsal jí dopis na rozloučenou, kde psal, že je jeho Anděl a kdybych tady nebyla, tak už by to udělal dávno. Že si přeje, aby ho Bůh vzal k sobě a jak se shledají, opět jí za vše tam nahoře poděkuje. Četl Bibli, byl to moc hodný člověk. Neměl žádné neřesti a tak nechápala, co se stalo. Zřejmě neunesl tento svět a sociální fobii, kterou měl.

Od té doby co zemřel, se jí neskutečně otevřelo nějaké cítění, které vnímá kolem sebe. Cítí jeho energii, jeho vůni. Vnímala, jak jí sahá do vlasů, na ramena. Nevěděla, jak to popsat. Ale měla takový zvláštní klid v sobě. Jednou v čekárně u lékaře, když tam byla sama, viděla k sobě přilétat malinkaté pírko a kolem něj oblak průhledné  energie, která se jakoby vlnila.

Chtěla vědět, zda její syn, už odešel do Světla a našel svůj klid. Tušila, že sebevrahové to nemají jednoduché a třeba se do Světla nemohou dostat. Pokud se tak nestalo, chtěla, aby se pokusila mu pomoci.

V jeho horoskopu bylo vidět, že jeho poslední život byl zřejmě za nacismu, muselo dojít  k velkému provinění z jeho strany, zřejmě někoho udal a ten ho pak proklel. Vypadalo to, že  neodpustil sám sobě. Také mu v tomto životě scházela opora od biologického otce. Byla u něj obrovská vnitřní nejistota, chaos, strachy, které mohly pocházet z minulých životů.

V době úmrtí, měl v horoskopu v aspektech tragickou smrt, špatné rozhodnutí a jeho matka

 měla dost náročnou karmickou zátěž. Mohla v minulých životech zneužít magii, a to je nejtěžší provinění.  A zrovna ten rok byla v sedmičkovém roce, což je i o ztrátách a úmrtích v rodině a také o duchovním růstu.

Viděla jsem jeho duši v něčem uvíznutou, vypadalo to jako výtah a nemohl nahoru ani dolů. Jeho matce jsem poradila, aby se za něj modlila a prosila o odpuštění. Poslala jsem jí prosbu Ježíšovi a ochranou mantru.

Žena mi potvrdila, že její syn asi od 14 let nebyl ve styku se svým biologickým otcem, ale celkem často o něm mluvil. Ale nebyl to otec, který se s ním nechtěl stýkat, ale u syna to nějak v pubertě opadlo. Neviděli se spoustu let, nyní jeho odchod otec nese velmi těžce, má velké výčitky svědomí.
 

V její rodině to bylo dosti složité.  Její matka zemřela, když jí bylo 33 let tragicky a její bratr zemřel ve 27 letech taktéž tragicky.
Měla takový pocit, jako by měla svojí rodinu teď na Zemi od něčeho očistit ona. Její jediné přání nyní bylo, aby jeho duše nalezla klid.  Už dva roky stále kolem sebe viděla číslo 82.

Ve výtahu pár dnů před jeho smrtí ho atakoval soused, kterému se nelíbilo, že syn vjel do jednosměrky na ulici. Ta tam byla nová asi 2 dny a syn si toho nevšiml. Je přesvědčená o tom, že ten atak ve výtahu byl impuls k tomu, co se stalo, protože měl sociální fobii a toto byla pro něj poslední kapka.

Žádala jsem ducha, pokud je mi to dovoleno o spojení. Viděla jsem jen mlhovinu, a tak jsem si myslela, že mu to asi nebude dáno.  Ale v noci jsem se dostala do astrálu. Objevila se stará půda, pak nějací sršni. Někdo říkal, abych ty sršně zabila, jinak že se rozlezou a všechno zničí.  Nechápala jsem, proč to mám dělat a chtěla jsem utéct. Jenže mě něco stáhlo zpět. Najednou jsem měla v ruce nějakou lahvičku a zase se mi do toho nějak nechtělo. Ti sršni divně bzučeli a jakoby se na mne dívali a chtěli zaútočit. Zase jsem chtěla utéct a najednou slyším hlas své babičky, jak říká, abych na nic nečekala a ty potvory zlikvidovala.  Tak jsem namířila tou lahvičkou na ně a z té lahvičky vyšlehl světelný proud a ti sršni se začali rozpouštět. 

Pak jsem uviděla u nějaké hromádky, vypadalo to jako seno, schouleného malého chlapce.  Divila jsem se, co tam dělá a moje babička řekla, že je to ten kluk, kterého jsem chtěla vidět. Došlo mi, že je to ten duch. Byl těmi potvorami chycený a nesl si to z minulých životů.

Ukázala se mi scéna, jak někoho udal. Ve více životech byl žena, nemohl se zřejmě srovnat se svým mužským tělem v současnosti, ale to jsem neviděla jako hlavní problém. Ale spíš v tom, že tu bylo nějaké prokletí a že byl chycený zlými silami.  Mohly to být i jeho výčitky ohledně jeho viny.  Bylo mi také jasné, že jeho poslední vtělení, bylo za nacismu. Děti narozené z devadesátek jsou inkarnace z této doby.

Odříkala jsem na něj odpuštění a najednou z něj byla slečna v růžových šatičkách, dívala se z okna.  Někoho vedli na šibenici, stačil jediný pohyb a ten muž by nebyl zavražděn, ale ona to neudělala, zřejmě také nějaká jeho inkarnace a provinění. Neměl zřejmě nikdy dostatek odvahy postavit se proti zlu, až ho to zlo zlomilo.

Divila jsem se, proč mu jeho matka v současnosti nepomohla, když si ji vybral. Moje babička mi vysvětlila, že ne každý má takové schopnosti jako já, a že ona se má teď něco naučit, že je i něco mezi nebem a zemí a ne každý to zvládne hned, ale musí si něčím projít. To mi bylo také jasné a byla jsem ráda, že opět vidím svoji babičku. Ta mi v astrálu pomáhala vždycky.  Tedy vždy když mi bylo nejhůř.

Myslela jsem, že duch teď půjde, ale záviselo to i na jeho matce. Duch totiž apeloval na to, abych mamince pomohla a posílila ji. Bál se o ní, co nyní s ní bude.  Vyčetla jsem mu, že se měl bát, než si vzal život, že je to bezohledné a že teď má karmu a co jako ode mne čeká, když si to takto pokazil a nejen teď, ale i v minulých životech.

Pak jsem si uvědomila, že ten chlapec už trpěl dost a že bych na něj měla být hodná a omluvila jsem se mu a prosila Ježíše za odpuštění.  Když jsem mu slíbila, že jeho maminku posílím, tak se uklidnil. Požádala jsem o otevření Nebeské brány. Světlo k nám přicházelo, ale pak se to zarazilo. Což jsem se i já zarazila.  Nechápala jsem to, co se děje. Tak jsem byla zvědavá, co se bude dít dál, už jsem byla unavená a chtěla jsem si odpočinout, což se mi podařilo.

Jeho matka mi napsala, že ve 12 letech syn prodělal klíšťovou encefalitidu, měl klíště za uchem.
Byl měsíc v nemocnici. Fyzicky byl v pořádku, ale ty fobie, úzkosti začaly postupně v pubertě. Nabízela svému synovi mnohokrát pomoc, ale on měl svou hlavu.  Dělala meditace z mých stránek a hodně se jí ulevilo. Stále ho bude milovat.

Tři dny po pohřbu za ní přišel jeho duch, ťukal ji do ruky.  Za další 3 týdny měla sen, viděla ho u nějakého domu, běhal kolem něj a ona měla pocit, že jeho někdo honí. Ale nikoho neviděla. Ale na jeho hlavě vnímala tržnou ránu, měla pocit, že by to mohlo být v době nacismu. Všude kolem plotu bylo seno a hnůj i starý dřevěný plot. Když mu bylo 12 let, měl neustále sny, jak na něj útočí psy. Pak je viděl jako nějaké démony. Stále se za něj modlí.

Druhý den jsem se opět dostala do astrálu a bylo to docela šílené. Nejdřív mě i toho někdo honil a utíkali jsme přes obrovské hromady něčeho tmavého, vypadalo to jako hlína a nějaký nepořádek.   Dokonce to i páchlo. Duch mě nabádal, abych přidala, že nás chytí. Vysvětlovala jsem mu, že s  tím nemám nic společného, a nechápu, proč musím pořád každému duchovi pomáhat a nic z toho nemám, že mně taky nikdo nepomůže. On byl neúprosný a táhl mě dál, bylo mi jasné, že to má nějaký účel a že mu musím pomoc, protože by mi mohl něco důležitého říct.

Sotva jsme se dostali z toho neschůdného terénu, tak se objevil hustý les, plný trnů, to už se mi nechtělo pokračovat v té krasojízdě, ale on jinak nedal, že musíme projít i toto. Tak jsme šli a těžko se mi dýchalo, ale už jsem neprotestovala a vzpomněla jsem si na slova své babičky, když chce člověk něco dokázat, musí něco vydržet.

A když jsme překonali ten les, tak se zase objevila voda, přeplavat tak velký tok se mi opět nechtělo, ale pak jsem si vzpomněla, že bychom to mohli přejít, proč bych se měla tak namáhat, když stačilo požádat a ono to šlo lehce jako na létajícím koberci.  Duch řekl, že jsem to konečně pochopila, vždyť to sama stále říkám, stačí požádat, požehnat a je to hned, pokud tedy je to v součinnosti s karmickými zákony a Božím řádem.

A nakonec jsme se dostali do nádherné krajiny, zelená tráva a plno květin a v dálce něco jako květinová brána. Bylo mi jasné, že je to brána do nového světa, brána do Světla, bylo to něco úchvatného.  Chlapec tam stál, měl v ruce kytku a říkal, že je pro maminku a že ji moc miluje a vždy bude a že se brzo vrátí. Bylo to dojemné, vypadal jako anděl a byl takový křehoučký, asi byl i takový jako člověk, hodný a křehký a přišel sem na zem, aby ukázal ostatním, že není jen ta hmota a že zlo nemůže zvítězit nad dobrem. Došlo mi, že kdyby se toto nestalo, tak by se jeho matka nikdy nedostala k důležitým informacím a nemohla by se duchovně posunout. Nic se neděje jen tak, řekla by moje babička.

Duch měl na sobě obyčejné bílé tričko a tam nějaký nápis nebo obrázek, nerozeznávala jsem, co to je, ale asi to bylo jeho oblíbené tričko. Zeptala jsem se ho, co mi chtěl říct, co důležitého bych měla vědět. Řekl, že přece ohledně těch dětí, že mě zajímalo, proč jsou pořád nemocné.  Řekl, že ty svinstva dávají do sladkostí, a do jídla celkově, jen ne do ovoce a zeleniny, prostě tam kde jsou ty emulgátory a působí i přes mobily, přes televizi, internet, že to zlo je všude a že se málokdo proti tomu umí bránit.  Ale že já to můžu lidi naučit a říct jim co mají dělat, to jsem souhlasila.

Řekl, abych s i požádala o neviditelný štít ochrany před vším negativním z celého vesmíru na všech úrovních a ve všech směrech, a to beze zbytku jednou pro vždy. 

Tušila jsem to, co se tu děje a poděkovala mu, bylo nutné si dávat pozor na vše a dělat ochranu úplně všude a ve všem a nepodceňovat to.  

Zamával mě a plynul do Světla, byl to nádherný pohled a mě bylo tak lehce a blaze jako nikdy, za poslední dny co jsem zažila s útoky černé magie a náročnými úkoly s klienty to pro mne byla neuvěřitelná odměna.  Bylo mi jasné, že Liborek mohl v klidu do Světla, protože věděl, že jeho maminka bude nyní vědět, jak se chránit před zlem a že se jí nic špatného nestane, zvláště když zná mě, která ji může nasměrovat pomocí mých knížek a meditací.

Jeho matka napsala, že mockrát děkuje za pomoc, a hlavně za to, že jsem Liborka odvedla do Světla. Byl to pro ni velký dar a už se zase mohla usmívat. Byla v klidu, když věděla, že je v ráji, i když byla cesta trnitá.  Byl to pro ni nádherný pocit, že jí posílá kytku.  Teď se ještě naučit žít s pocitem, že její syn tu není fyzicky.  Ale stále jí to bolelo. 

Příběh 5

Někdy se stává, že rodinní příšlušníci mají za úkol pomoct nejen duchovi při odvedení, ale i při vyřešení jejich rodové karmy.

Příklad:  Mladý muž zemřel náhle. Žádala mne o pomoc jeho sestra. Nechápali, proč se mu to stalo. Vždy jsem se na duchy napojovala celkem rychle.  Někdy klienti netušili, že mají na sobě ducha a já to vnímala už při telefonickém hovoru. Nyní se tak nestalo.  Ani sestra zemřelého ho nevnímala.  Byla si jistá, že by za ní duch určitě přišel.  Měla jsem tu noc, co zemřel zvláštní zážitek, jakoby na mě někdo klepal, ale vnímala jsem to z dálky a slyšela jsem něco, jako pomoz mu. 

V meditaci jsem ducha viděla za černými mřížemi s hroty, ale nepustilo mě to k němu. Ani jsem s ním nemohla mluvit. Prosila jsem o Boží milost pro něj a řekla to i jeho sestře a matce. Modlily se také a odříkávaly prosbu Ježíšovi, kterou mám ve své páté knížce.  Druhý den jsem ducha viděla zvláštně schouleného, už tam skrz ty mříže šlo malinko světla. 

Jeho sestra za mnou přišla na meditaci. Prosily jsme společně za jeho milost, odříkaly prosbu Ježíšovi a fialovým plamenem jsme ho čistily, žádaly jsme i archanděla Michaela o odsekání všeho negativního. Pak jsem ducha vnímala, jak sedí na obláčku, kolem něj byla zelená tráva.  Na sobě měl bílou košilku. Bylo to velmi uklidňující. I jeho sestra se zklidnila, ale bylo jí líto, že musel tak mladý odejít. 

Po skončení meditace jsem měla na rukách husí kůži. To se dělo vždy, když jsem duchy měla přímo u sebe. Jeho sestra ho také cítila a plakala. Objaly jsme se a prostřednictvím mé osoby, se s bratrem rozloučila. Měla ho propustit, on se k ní vrátí jako její dítě.

V horoskopu toho chlapce jsem viděla, že má velkou karmickou zátěž z nacismu, sice nikoho nezabíjel, ale provinění zde bylo, nedokázal se proti tomu postavit. I nyní měl strach za mnou přijít na meditaci. Jeho sestra mu o mně mnohokrát říkala, ale on nechtěl. Prosila za něj o Boží milost i jeho bývalá přítelkyně, která mne také kontaktovala.

Na meditaci přišla i jeho matka, ještě před pohřbem.  Byla to učební látka hlavně pro ni, byl na ní závislý emočně. V minulém životě byli partneři a měli spolu silné pouto. I jeho matka byla jako kuřačka v nízkých vibracích. On měl rád kromě cigaret i alkohol. V horoskopu v době úmrtí jsem viděla aspekty smrti a problémy se srdcem a cévy. Pitva potvrdila prasknutí srdce.

Matka se za syna stále modlila a v meditaci jsem zjistila, že on také učinil karmický slib, že matku v dalším životě zachrání. Což se podařilo. Ona vše pochopila, začala věřit, na sobě pracovat na fyzické i duchovní úrovni. I jeho sestra ho měla propustit. Důvěřovat ve Vyšší řád a veškeré křivdy spojené se ztrátou brášky odevzdat.  S čímž jsem jí v další meditaci také pomohla.

S duchem jsem nakonec mohla komunikovat v astrálu a pomohla jsem mu, aby v klidu odešel do Světla. Děkoval za vysvobození. Nebyl to v tomto životě zlý člověk, proto celkem rychle dostal Boží milost.  A to hlavně díky jeho sestře a mamince. Bohu díky za to.  

Příběh 6

Zvířecí duchové jsou stejně tak aktivní jako duchové lidí. A kdo říká, že zvířata nemají duši, tak tomu nerozumí.  I duchové zvířat se mohou převtělovat a vracet se zpět k majitelům v podobě jiného zvířete.  Zvířátka přebírají i karmu svých páníčků na sebe a zemřou místo nich.  Také ony mají s lidmi tzv. karmické sliby.  A také i tyto duchy zde mohou lidé držet a oni nemohou do Světla.  Když jim pomáhám do Světla tak se mnou nemohou mluvit jako duchové lidí, ale prostřednictvím svých průvodců. 

Klientka měla podezření, že jejich psa otrávil soused. Ten v jejich vesnici trávil zvířata. Plot měli zabezpečený, nechápala, kde to mohl sníst.  Pejsek to byl hodně aktivní, když ho venčila, tak bral do pusy kde co. Žena si vyčítala, že ho dostatečně neochránila.  Bígl byl pes veselý a hravý. Jakmile o tom začala vyprávět a brečet, tak jsem najednou měla na rukách husí kůži, která mi naskakuje vždy, když mám na sobě ducha.  Ale nikdy jsem neměla na sobě tak divokého zvířecího ducha.

Vždy říkám, že jaký byl člověk, takový je duch, ale ono to platí i o zvířatech.  V kartách vyšlo, že pejsek na sebe přebral karmu ze svých páníčků. Klientka měla problémy s rukou, nikdo nevěděl, proč jí bolí.  Když lékaři nic nezjistili. Řekli, že to má od psychiky. Ona chtěla pracovat, jenže ta ruka jí opravdu bolela. V kartách jsem zjistila, že to má z minulých životů, že tu ruku měla několikrát useknutou. A tak tam byla u ní rodová karma, bylo i toto třeba odsekat. S původní rodinou neměla dobré vztahy, nestýkala se s ní, bylo jí to líto.  Ale jinak to nešlo.

 Měla pocit, že je na vše sama, ten pejsek byl pro ni jako dítě. Ale díky jeho úmrtí měla důvod se věnovat duchovním věcem a posunout se.  Důležité bylo, aby ducha psa nedržela, aby mohl odejít do Světla.  Dívala jsem se na to v meditaci a pejska jsem viděla veselého, vybral si to takto a napadlo mě, že by mohl zařídit to, aby ten muž, který tráví zvířata, byl potrestaný.  Také se měl vrátit znovu do zvířecího těla a dostat se k nim.  Tak jako se to stalo pár mým klientkám, které i díky mě poznaly, že je to zvířátko, které se k nim mělo vrátit. Stejně jako se k nám vrátil kocour Mourek, ale mohl se vrátit, až po smrti mého otce za 12 let.  Nemuselo to být hned, ale musel na vše být ten správný čas.    Klientka vždy chtěla pracovat ve zdravotnictví, ale musela pracovat v obchodě, rodiče jí to tak vybrali.  Ale ona nemusela pomáhat lidem jen v nemocnicích, jejím úkolem bylo pomáhat lidem jakkoliv, snažila jsem se ji navést na to, aby zkusila meditace a techniky magie, mohla takto pomoct nejen sobě, ale i někomu dalšímu. 

V meditaci jsem se večer dívala na klientku, jak to zvládla. Viděla jsem ji poněkud pomačkanou a pro jistotu jsem ji očistila a zamotala, aby byla v klidu a hlavně, aby pustila ducha svého psa.  V noci jsem se dostala do astrálu a viděla jsem, jak pejsek běhá po louce, byl hravý a veselý.  Užíval si to a zřejmě byl rád, že jeho panička má ode mne patřičné rady a že se může posunout dál. Setkala jsem se v astrálu i s mými zesnulými zvířátky z dětství, bylo to dojemné, vypadalo to jako v ráji. A opravdu to tak bylo.   

Ona mi pak napsala, že už věří, že existuje něco mezi nebem a zemí a ráda by se tomu věnovala více a učila se objevovat další souvislosti.  Její pes byl šílené stvořením skákal, běhal, neodolal, když viděl na poli zajíce nebo bažanta. Chtěl všechno vyzkoušet, ochutnat a to bylo i takové jeho prokletí.  Rád dokonce jezdil se synem na bobech z kopce.  Měl rád vodu, chodili k řece.  Měl rád všechny lidi.  Toleroval ji více než jejího manžela, ten na duchovní věci nevěřil.  Byla škoda, že s nimi žil pouze 4 roky.  I ona večer cítila husí kůži na rukách, držel ji smutek, zlobila se i sama na sebe, proč ona má být víc než on.  Popadla jí neuvěřitelná únava. Porosila Monty Jacka o odpuštění  a hodně se jí ulevilo.  Poznala a věřila, že jsem ho opravdu dovedla do Světla. Bude na něj stále vzpomínat a čekat, až se vrátí.

Příběh 7

Pokud není nalezeno tělo, tak se někdy duch snaží dát na vědomí, kde je jeho fyzická schránka.  

Žádala mne moje stálá klientka, že nechápe, co se děje.  Šla v lese a najednou měla husí kůži a divný pocit, kterého se nemohla zbavit.  Tušila, že to může mít souvislost se známým jejího bývalého manžela.  U něj nechal dopis na rozloučenou, ale exmanžel jí nechtěl říct podrobnosti, zřejmě ani sám nevěděl, co se vlastně stalo a kde. Pohřešovaného hledala několik dní spousta lidí s i termovizní, ale marně.  V meditaci jsem viděla něco jako boudu v lese. Klientku jsem čistila od negací a šedých chuchvalců. Udělala jí důkladnou ochranu. Věděla datum narození toho zmizelého muže. Měl tam karmické aspekty, i aspekty smrti a sebevraždy. V kartách jsem viděla, že je to karmický úkol mé klientky mu nějak pomoct.  Tak jsem dala informaci v meditaci, že je cesta volná k nalezení těla toho mladíka.

 V astrálu jsem se s duchem spojila, vodil mne podél plotu a křovím. Dostali jsme se k opuštěnému domu, vypadalo to jako staré nádraží. Za pokladnou byla mladší blondýna, chtěla jsem jet vlakem domů, ale ona tvrdila, že tady nic nejezdí a peníze tu dávno neplatí. A pak nás někdo honil.  Řval, jak je možné, že mohl někdo odtud utéct.  Dostali jsme se na nějakou louku. Kousek od ní byla řeka a lodička. Věděla jsem, že nyní už bude moct do Světla a byla jsem ráda, že jsem mu mohla díky moji klientce pomoct.  Druhý den jeho tělo našli myslivci. Ještě ten den byla moje klientka na koncertě a vedle ní se postavil vizáží podobný chlapec tomu zesnulému. Byla to znamení poděkování od toho ducha.  

Příběh 8

Často se stává, že se duchové drží svého místa, kde zemřeli, nebo k tomu místu měli nějaký vztah. Mnohdy se tam přicházejí i rozloučit nebo si něco vyřešit.

 Mladí lidé si koupili starší nemovitost a rekonstrukce jim probíhala skvěle. Ale po určité době měli pocit, že jim někdo dýchá na krk. Cítili takový menší průvan.  Jenže pak se mladý muž probudil s pocitem, že ho někdo objímá.  V pokoji syna měli nainstalovanou kameru a v té začalo divně cvakat, nešla vypnout, museli vyhodit jistič.  Jejich bengálský kocour koukal často upřeně do jednoho místa.  Jednou zase zapnuly samy reproduktory, bylo také slyšet, jakoby někdo ladil rádio.  A také zaslechli hlas muže.  Vše měli před tím vypnuto.

Zjistila jsem, že to byl duch původního majitele domu, který se ta zranil a byl odvezen do nemocnice se zlomeninou nohy. Ale tam zemřel. Ten duch se mu ukázal okamžitě v meditaci, měl vestu a klobouk. Ukazoval mi alba s fotkami a také různá domácí zvířata. Pak mi podával klíč, ale nechápala jsem, od čeho je. Napadlo mě, že si tam třeba něco schoval a chce mi to ukázat. Ale pak jsem zjistila, že je to klíč k tomu, abych mu pomohla minulost uzavřít, aby mohl odejít do Světla. Což jsem udělala, duch se rozloučil, odešel a od té doby byl už v domě klid. A majitelé měli také něco pochopit.  Naučit se mentální ochranu a Prosbu Ježíšovi za zemřelé, poradila jsem jim i šamanskou esenci na ochranu