Bakalářská práce Jana Tesárka

Tato práce byla i  nominována na cenu za přínos v sociálních vědách.

 

 

  UMĚNÍ VIDĚT:MAGIE JAKO SOUBOR EPISTEMICKÝCH PROCESŮ

„Tak jsem se na vás včera v meditaci dívala, abych jako věděla, s kým mám tu čest,“ spustí svým typicky otevřeným, bezprostředním způsobem paní Vrbová, jen co vejdu do dveří jejího bytu. „a měl jste něco na ruce. Neměl jste ji někdy ošklivě zlomenou?“

„No, měl.“ odpovídám já poněkud zaraženě, zatímco pod nohy se mi ve dveřích plete veliký mourovatý kocour.

„Tak to vidíte. A pravá to byla, že ano? A občas vás bolí, co?“ Pokračuje zvesela, zatímco mě zve dovnitř a vede mě ke stolu v malé kuchyňce, kde nejčastěji pracuje.

„Byla, a… ano, občas ano.“ odpovídám já, trochu zaražený tou vysokou, energickou, černovlasou ženou přede mnou.

„Tak to vidíte, teď už to bude dobrý, už jsem to odstranila. Ale dávejte si ve stáří pozor na revma, to by mohlo být ošklivé.“ pokračuje ona a já si na její pozvání přisedám ke stolu. Jsem obklopený zářivě barevnými plakáty, změtí polštářků, vykládacích karet a obrázků Panny Marie a Ježíše Krista. O nohy se mi otírá tlustý kocour. Paní Vrbová sedí naproti mně, veselá a zářivě se usmívající uprostřed svého vlastního království.

Faktem je, že mě ruka už od té doby nebolí.

(terénní zápisky z rozhovoru 4. 7. 2015)

Tak proběhlo moje první setkání s paní Vrbovou, šamankou, duchovní učitelkou14 a jednou z mých nejvýznamnějších informátorek. Je to žena středního věku s vysokoškolským vzděláním humanitního zaměření a magii provozuje v malém městě uprostřed jednoho hornatého kraje České republiky. Její magická praxe pro ni představuje hlavní zdroj obživy. Na krku se jí vždycky houpe zlatý křížek – její duchovní cesta je do značné míry formovaná hodně specifickou podobou křesťanství; bez uzardění ale užívá i velkého množství konceptů z New Age. Na první pohled si

14 Přičemž těmito slovy svou úlohu v průběhu jednoho z rozhovorů  definovala sama. 28

 

člověk všimne její energičnosti a charismatu, který jí obklopuje jako téměř hmatatelný oblak. Její srdečné, zemité a otevřené chování člověka nutí ihned si ji oblíbit.

 

Epistemologická tranzice ale nemusí být vždy samovolná, nebo daná zvnějšku, jak ji vylíčila paní Hrušková. Paní Vrbová jí například prošla záměrně, když absolvovala kurz technik změněného stavu vědomí a práce v transu. Tam jí naučili zakoušet realitu odlišně a ona na tomto základě zformovala svou magickou praxi. Oba příklady ale mají společný způsob, jakým se informátorky dostaly k praktikování magie. Ten spočíval v nabytí nových způsobů poznávání reality, jako je jasnovidnost nebo vize v transu. Ústředním problémem se tak stává epistemologická dimenze magie, přičemž epistemologií v tomto smyslu chápu způsoby, jakými je získáváno vědění o světě. Magie tak už není pouze rituálem, jehož účelem je změnit okolní svět; magie se stává především souborem způsobů poznávání a zažívání reality. Právě tyto epistemické – nebo poznávací procesy spočívají v jádru magie a jsou tak pro tento výzkum naprosto klíčové. Jejich rozborem se zabývá následující podkapitola.

 

Jasnovidné zážitky a prožitky z rituálního transu mají napříč různorodými duchovními světy mých informátorů do značné míry podobný charakter a rozhodně jsou v magické praxi těmi nejdůležitějšími zdroji poznání. Typicky jde o celistvé vize výjevů krajin, událostí nebo osob či dějů, které čarodějnice a mágové zažívají. Příhodnou ilustrací může být jeden z mnoha případů z praxe paní Vrbové: „Jednou jedna má známá, učitelka, přišla o hlas. Viděla jsem, že má kolem krku omotaný takový rezavý drát. Odstranila jsem ho a namazala krk zlatou léčivou mastí. Posílila jsem čakry15 a dala ženu do ochranné pyramidy. (…) Nastalo u ní pak okamžité zlepšení.“ V příspěvku lze vidět, jak paní Vrbová o svých vizích hovoří, jako by je viděla a zažila fyzicky. Tento jazyk, popisující zkušenost vize a transu stejným způsobem jako fyzickou realitu, je charakteristický. Lze to pregnantně ukázat i na dalším příkladu z rozsáhlé praxe paní Vrbové: „(…) ten malý kluk měl problémy s trávením. Lékaři vůbec nevěděli, jaká je toho příčina. V meditaci jsem uviděla ve střevech takové ostnaté koule, vypadalo to jako kaktusy. Chlapce jsem dala na očistu do kyseliny16a po další kontrole se stav jeho zlepšil, koule nebyly tak velké, ale stále jsem je nemohla dostat ven. (…) Lékaři u něj nakonec zjistili Crohnovu nemoc.“ Na těchto příkladech z praxe paní Vrbové je vidět, že magický rituál – respektive v jejím případě rituální meditace – je tak pouhým prostředkem vedoucím ke změněnému stavu vědomí, který jí umožňuje vidět zdravotní

15 Čakry mohou být jedním z příkladů konceptů z praxe paní Vrbové, který se v odborných textech běžně řadí k naukám New Age (srov. Sutcliffe 2003).

16 Představu kyseliny, která ničí a rozežírá všechno negativní, používá paní Vrbová jako magický nástroj ve své praxi poměrně často.  

 

stav svých klientů. V epistemologické perspektivě je samotná struktura a podoba rituálu méně významná; jeho smyslem je totiž dosažení specifického druhu vnímání a akceschopnosti, kterou toto vnímání umožňuje.

V předchozí ilustraci to byla paní Vrbová, kdo byl aktivním činitelem v celém procesu. Mohou to být ale samotné transcendentální síly, v tomto případě keltská božstva, která jsou iniciátorem vize, kterou čarodějnice a mágové zažívají.

 

Paní Vrbová patří k těm, kteří ve své praxi užívají výklad karet mnohokrát denně. Z nepřeberného množství vykládacích karet, které jsou dostupné na trhu, paní Vrbová užívá hvězdné karty a na celkový výklad pak karty cikánské18. Obvykle to dokonce bývá jedna z prvních věcí, které se svým klientem praktikuje.

18 To, proč jí vyhovují právě hvězdné karty, spojuje paní Vrbová se svým intenzivním studiem astrologie. Vysvětlila mi to následovně: „To jsou ty hvězdný karty, tam jsou ty planety, takže já vím, co ta planeta udělá v jaký kombinaci a co od toho očekávat. Takže mě to v tom výkladu hodně pomáhá.“ Cikánské karty jsou pak karty s poměrně jasnými obrázky a významy jako „Touha“, „Dítě“ nebo „Ztráta“. Hledání „správných“ karet je intuitivní proces, kdy je třeba, aby karty svého majitele „oslovily“.  Přirozeně paní Vrbová vykládala karty i mě. Po jednom z rozhovorů jsem si zapsal do terénního deníku: „Paní Vrbová přede mě rozložila karty a pobídla mě, ať si jednu vytáhnu. Byl na ní obrázek vousatého starce uprostřed pracovny plné knih. Název karty pod obrázkem zněl ‚Mistr výzkumu‘. Musel jsem se té ironii ušklíbnout. Paní Vrbová si zatím nalistovala význam dané karty a četla: ‚Pokud budete ve své práci věnovat opravdu důkladnou pozornost detailům, budete úspěšní. Klíč spočívá v detailech.‘ Paní Vrbová knihu zase zavřela a zamyšleně pokývala hlavou: ‚Tak to vypadá slibně, určitě to s tou vaší bakalářskou prací dobře dopadne‘.“ Tento krátký příklad ukazuje, jak výklad orákula zprostředkovává specifické vědění. Karta „Mistr výzkumu“ je ale pouhým nositelem symbolického významu, který je vysvětlen až prostřednictvím příslušné knihy. Nedílnou součástí magických epistemických procesů se tak stávají ucelené soustavy symbolických významů, jejichž rolí se zabývá následující kapitola. Dalším významným zdrojem magického vědění je tělo. Tělo jako takové sehrává v magické praxi jak roli subjektu, který vědění umožňuje a zprostředkovává, tak i objektu, k němuž se magická praxe vztahuje. Jakožto subjekt předává informace formou fyzických pocitů a určitým dílem se zapojuje téměř do všech výše popsaných epistemických procesů. Tělo především formou nejrůznějších bolestí či nepříjemných pocitů varuje před nejrůznějšími formami ohrožení. Paní Vrbová například popisuje ostré píchání v noze, když pracovala s klientkou, která byla zasažena černou magií. Podobným indikátorem může být pocit chladu v těle, který je jednou ze známek přítomnosti mrtvé duše. Součástí magického výcviku, jak ho popsala paní Dubová i paní Vrbová, je i trénink zvýšené tělesné vnímavosti, jehož smyslem je vycvičit tělo jako zdroj magického poznání. Tento výcvik, kdy je tělo disciplinováno, aby umožnilo jasnovidnost či rituální vytržení, je velmi náročný. Patří k němu mnoho různorodých tělesných technik, jako je otužování, askeze, vědomé jedení či mentální trénink zesíleného vnímání jednotlivých částí těla. Magická praxe tak ohýbá a formuje tělo, aby naplňovalo službu čarodějnice

Tělo se zde stává objektem, který je třeba specifickým způsobem sledovat a interpretovat, protože se v něm prostřednictvím nemoci odráží problémy – jako je nezvládnutá zlost, vztek či nejistota – jako výzvy, které je třeba překonat na cestě za zdravím. Podobně i paní Vrbová je přesvědčená, že každá nemoc má svou duchovní příčinu23, kterou je nutno rozpoznat a odstranit, aby mohlo dojít k vyléčení, a ve své praxi tento postup také důsledně uplatňuje.

24

Důvodem, proč se čarodějnictví a magie tradičně studuje v rámci náboženství, je prostý fakt, že spiritualita je nedílnou součástí magické praxe. Co víc – víra v sebe i v účinek magie, jak mi to vždycky zdůrazňovala paní Vrbová, je nejpřednějším z magických nástrojů. Pokud byla v předchozí kapitole analyzována magie v epistemologické perspektivě, tato kapitola se zabývá složitým spletencem vztahů mezi magií a spiritualitou ve světech mých informátorů.

 

26 Signifikantní jsou v tomto smyslu i náboženské tituly, které si moji informátoři dávají. Paní Vrbová se nazvala „duchovní učitelkou“, paní Dubová „druidskou kněžkou“ a paní Hrušková „kněžkou Země“.  

Roli symbolů v jasnovidných vizích lze dobře ukázat na příkladu paní Vrbové. O tom, co vidí ve svých rituálních meditacích, vypověděla následující: „Já to vidím v symbolice, má zapíchnutou třeba sekeru v břiše, má střep v hlavě, nebo u srdce škraloup nebo nevím, má tam pavouka. Vidím to v symbolech. Doktor řekne Crohnova nemoc, doktor řekne schizofrenie, doktor řekne cukrovka. Já to vidím v symbolech.“. V symbolickém ztvárnění může ale paní Vrbová vidět také celé osoby28. Jeden z jejích nejtěžších případů zahrnoval muže, který praktikoval černou magii a negativně působil na její klientku. Střetnutí v meditaci pak popsala následovně: „Na hlavě měl helmici s červenými rohy, z těch rohů šla zvláštní a nebezpečná záře. Těmi dlouhými pařáty mě chtěl chytit. Obalovala jsem se pořád světlem a říkala si – ve jménu lásky, dobra a světla, ať mám sílu. Cítila jsem se slabá a měla jsem pocit, že to nezvládnu. Pak mě napadlo požádat světelné bytosti…“ Za pomoci světelný bytostí, které se zjevily na pomoc, paní Vrbová v boji s tím člověkem nakonec zvítězila a své klientce pomohla. 28

Podobně mi paní Vrbová vyprávěla, že v meditaci viděla mou tvář jako lidskou, podobnou té skutečné. Podle ní to znamenalo, že jsem „čistý“, ve smyslu nezatížený nepřátelskými negativními vlivy. Podobná opozita mezi těžce zdeformovanými a „čistými“ podobiznami lze najít i v jejích dalších vyprávěních. Když jsou lidé „špatní“ nebo trpí různorodými negativními vlivy, vidí je jako zdeformované, karikované nebo obtěžkané různými negativními symboly. Tím se vlastně symbolicky zobrazuje vzdálenost mezi dobrým, „přirozeným“ stavem klienta (kterého vidí jako čistého a lidského) a „nepřirozeným“, negativním stavem, který vidí v symbolické nebo karikované formě.)  

V analýze je pak ale zajímavá především samotná symbolická podoba nepřítele. Ta totiž souvisí s duchovním univerzem paní Vrbové. Její náboženské představy dělí svět na dobro a zlo, lásku a sobectví, přičemž její úlohou je právě boj proti zlu, které vídává zpodobněné jako démony29. Lze sledovat, jak křesťanský základ spirituality paní Vrbové koreluje s jejími vizemi negativních (ve smyslu nepřátelských) osob jako čertů nebo démonů. Zlo se jí ukazuje jako temnota – typicky v černých a červených barvách. Dobro a láska jsou naopak spojeny se světlem a bílou či zlatou barvou. Když byla ona klientka pod vlivem černého mága, viděla jí paní Vrbová jako obklopenou černou mlhovinou. Když jí zbavila onoho negativního působení, viděla ji jako zalitou zlatým světlem. Na tom lze dobře ilustrovat, jak je magický epistemologický proces – boj s černým mágem ve změněném stavu vědomí – formován symboly, jejichž významy přímo vychází ze spirituality paní Vrbové.

29 Když jsem se na to konkrétně zeptal, paní Vrbová mi odpověděla: „Já vím, že to zní jako pohádka, že tam byli duchové nebo démoni, pro mnoho lidí to tak je. Že támhle v televizi jako je pohádka, že tam třeba byli duchové. Ale často tak opravdu je. Ale to je i to zlo. Ti čerti, to peklo. To je právě to zlo, protože pořád je to boj mezi dobrem a zlem. Záleží, na jakou stranu se člověk přikloní. Já nemyslím jako na stranu Rusů nebo Američanů… (smích) ale myslím jako energeticky. Jestli chce konat dobro, nebo chtít být hajzl.“  

„Bez magie už to dneska nejde.“ (Paní Vrbová, z rozhovoru 4.7. 2015)

„

„Z toho plyne, že mé vědomí je schopno se pohybovat v různých oblastech reality. Jinými slovy, uvědomuji si, že svět se sestává z bezpočtu realit. Jak se pohybuji z jedné reality do jiné, prožívám tyto přechody jako jakýsi šok. Tento šok je způsoben posunem v pozornosti, který tento přechod s sebou nese. Nejjednodušším příkladem takového přechodu je procitnutí ze sna.“ (Berger, Luckmann 1999: 27) Magické vědění paní Vrbové (informace o těhotenství vyčtené z karet) se prostřednictvím magického zásahu (léčba v meditaci) splní, a ukáže se tak jako reálné (žena skutečně přirozeně otěhotnění). Pozitivní výsledek v této narativní strategii funguje jako zdůvodnění, proč lze považovat magii za reálnou. Protože – jak je z vyprávění zjevné – přináší výsledky. Paní Vrbová má podobných příkladů ze své rozsáhlé praxe nespočet: „Dalším naprosto zářným příkladem byl muž, který neměl zájem o rodinu, měl rád jen alkohol a sám sebe. (…) Muž se mnou v té meditaci chtěl 58

 

prát, dala jsem mu tyčí po hlavě, pak jsem ho dala do kádinky na očistu. (…) Proměna byla přímo neskutečná a doslova ze dne na den. Muž zcela změnil svoje chování, což vidělo i jeho okolí. (…) Dokonce začal své ženě psát zamilované zprávy.“

40 I v Čechách už je několik jednotlivců, kteří mají různé stupně kněžského zasvěcení ve vúdú. V rámci výzkumu se je ale nepodařilo kontaktovat. Podobně se zde prý vyskytuje i několik vyznavačů kultu santería.

41 Spíš zajímavostí na okraj jsou ceny jejích služeb, které jsou například nesrovnatelně nižší, než se pohybují ceny magických služeb v Praze. Služby paní Vrbové se pohybují v rámci několika set korun. Ekvivalentní služby v Praze se pohybují v řádech tisíců.

Ideálním příkladem je praxe paní Vrbové. Ta pro ni představuje nejenom hlavní zdroj obživy41, ale i jak sama říká, celodenní a někdy i celonoční činnost. Její pracovní nasazení je ohromující. Svým klientům se věnuje sedm dní v týdnu, aniž by si posledních několik let brala dovolenou. Jak sama tvrdí: „Tahle práce, když se dělá a dělá se poctivě, tak člověk už vlastně nemá ten soukromý život. Já mám děti velké, takže už to nemám tak, že bych se o ně musela starat. Takže, když už to člověk dělá tím

srdcem, tak ho to tak pohltí, že ta práce je i koníčkem. Člověk to pak dělá s láskou.“ V její zanícené službě klientům lze nalézt skutečný kus sebeobětování, se kterým se své práci věnuje. Nic to neilustruje tak dobře jako právě její kartotéka případů – velké krabice od bot, plné papírů, které jsou odshora dolů popsané drobným písmem, zaplňují skoro jednu stranu její kuchyně. Zapisuje do nich každý výklad karet, každý magický zásah, každou vizi v meditaci, která se týkala jejích klientů. Paní Vrbová tvrdí, že magii lze profesionálně provozovat jen, když se tomu člověk plně oddá: „Člověk musí mít to zázemí. Musí mít vyřešený vztahy. Já nemám čas ani na žádné koníčky. Když čas mám, tak sepisuju případy.“ Své službě podřizuje většinu svého času, přičemž i během našich rozhovorů byla bombardována neustávajícím množstvím sms zpráv a telefonátů s dalšími prosbami, otázkami a žádostmi.

Podobná hluboká oddanost magické cestě a spirituální službě není mezi mými informátory ničím neobvyklým. Podobně to vnímá i paní Hrušková, pro kterou je její magická práce náplní každého dne, přestože jí na rozdíl od paní Vrbové neprovozuje profesionálně. Sama k tomu řekla: „ (…) – tomu se totiž ani nedá říkat praxe, to kolem vás jde a furt to řešíte, furt to děláte – nic, co by mělo počátek a konec.“ Paní Hrušková se rozhodla svou magickou cestu silně omezit na dobu, kdy byla vdaná. Péče o domácnost a manžela nebyla slučitelná s intenzitou magické cesty, jak jí prožívala před svatbou. I v tom se shoduje s paní Vrbovou – není možné se plně oddat magii a spirituální službě, má-li člověk plnit další závazky. Podobně i pan Tis byl po narození svých dětí do značné míry nucen omezit svou magickou praxi, aby dostál své roli otce; slova paní Vrbové tak platí i pro ostatní mé informátory.

6.2. Bůh i člověk: klienti v magické praxi

Část klientely čarodějnic samozřejmě tvoří lidé. Ti se na ně obrací s širokou škálou žádostí a proseb – počínaje léčením těla i duše, přes magickou podporu v nejrůznějších životních situacích, pořádání vedených rituálů, modlitbu za ochranu na cestách nebo výklad budoucnosti, až po nápravu nezdárných dětí či manželů. Podobnou paletu služeb mohou v různé míře nabídnout všichni mí informátoři, ať už je poskytují na profesionální, poloprofesionální nebo amatérské úrovni. Zdaleka ale ne všichni jsou ochotni se věnovat všem žádostem svých klientů s takovým nasazením jako paní Vrbová. Paní Dubová naopak tvrdí, že obtěžovat božstva s každou takovou žádostí by mohlo být ve výsledku kontraproduktivní: „ (…) to je jako když budete pořád chodit k doktorovi, že vám něco je, tak vás taky bude mít za hypochondra. A tak myslím, že to funguje i tam (ve světě božstev). Když tam budu lézt s každou prkotinou jako – požehnejte mi na práci, požehnejte mi, ať dobře docestuju a takovýhle blbosti, co nejsou důležitý, tak na to taky začnou kašlat. A až bude potřeba, tak se může stát, že to selže.“43 Podobně i pan Tis chová jistý odpor k profesionální magické práci. Zdaleka ne každá žádost klientů se ukáže jako vhodná (nebo etická) k magické pomoci. Čarodějnice, jako aktér nadaný určitou akceschopností, zároveň disponuje i nezanedbatelnou mírou autority.

43 Jedním z možných rozdílů mezi paní Vrbovou a Dubovou, který by odlišnosti v přístupech mohl vysvětlit, spočívá v samotných praxích. Paní Dubová působí prostřednictvím božstev – magický zásah je tak zároveň interakcí, do které musí vstoupit ještě třetí strana. Paní Vrbová působí přímo, vychází ze svých schopností.

To jsem ostatně zažil na vlastní kůži, když jsem se účastnil sezení paní Vrbové s její klientkou, paní Šeříkovou. Paní Šeříková byla pohledná žena středního věku z krajského města, matka jednoho malého dítěte. Oba dva jsme procházeli meditací k odpuštění zátěží z minulých životů, jejímž účelem bylo vyřešit některé problematické situace v našich současných životech. Po rituální meditaci, kterou nás paní Vrbová provedla, nastala zajímavá situace, kterou jsem si zapsal do terénního deníku: „Po tom, co jsme se probudili, s námi začala paní Vrbová probírat, co jsme během meditace viděli. Byla na nás přitom napojená a viděla tak v podstatě totéž co my. (…) Zároveň ale měla vize z našich minulých životů – mě viděla jako abatyši v nějakém klášteře. Sjížděly

se prý za mnou davy lidí pro radu. Po této vize se na mě dívala jinýma očima, jako na „starou duši“, s určitým respektem, který nenáležel mému současnému já, dvaadvacetiletému studentovi. Paní Šeříkovou viděla v nějakém amazonském pralese jako kořenářku, kterou zradil její vlastní kmen. Paní Vrbová jí vysvětlila, že její současné problémy s nedůvěrou v milostných vztazích, na kterých pracovala i ve své meditaci, souvisí právě s touto zradou. Protože jí v minulém životě úkladně zavraždili, nese se ten pocit zrady i do tohoto života a to jí brání se plně otevřít v partnerském vztahu. Když jí to paní Vrbová vysvětlila, paní Šeříková na ní hleděla s nepokrytým obdivem. Uznala, že dává smysl.“

Na tomto úryvku z pozorování lze dobře ukázat dvě věci. Za prvé jde o příklad toho, jak magické vědění – v tomto případě vize z minulého života – formuje názor a potažmo jednání paní Vrbové vůči mně. A za druhé je vidět typický způsob, jakým probíhá sezení s klientkou – paní Vrbová vlastně interpretuje klientův problém prostřednictvím svého duchovního poznání tak, aby získal smysl a byl v rámci akceschopností paní Vrbové řešitelný. Tím způsobem popisuje svou úlohu i sama: „Takže já říkám, že jsem ta duchovní učitelka, ať už tedy když vykládám karty, tak je účelem něco ty lidi naučit, aby pochopili sami sebe. (…) Protože v tomhle to je, ty lidi to naučit. Naučit je vlastně aby pochopili, co ta jejich duše tady má dělat, co tady mají vlastně vykonat, jaký mají úkol, Protože, když oni to poznají, pochopí a jdou tou správnou cestou, tak to je pak úplně jiný život.“

44 Paní Vrbová tvrdí, že děti a domácí zvířata reagují na magické zásahy zdaleka rychleji a lépe než dospělí lidé.  

45

Také paní Vrbová s duchy mrtvých často pracuje. Někteří, pokud nechtějí odejít do „světla“ ihned, si nechává i nějakou dobu doma. Podobně jako paní Hrušková ale zdůrazňuje nutnost určité ochrany před ohromujícím množstvím žádostí od mrtvých duchů: „Oni by tak chodili víc než by bylo zdrávo, až by mě to obtěžovalo a vyčerpalo. (…) Já si umím udělat tu ochranu a nějakým způsobem to korigovat. Člověk, to musí korigovat... Podívejte se, to je jako kdybyste nedal na křižovatce semafory, taky by to tam vypadalo šíleně. Takže já si musím vytvořit takový ten "semafor" (smích) a vnést do toho ten řád.“